Svatba

24. srpna 2008 v 16:41 | JaV
V předposledním týdnu v srpnu jsme vyrazili opět do Libňatova. Dne 22.8. se tam totiž konala jedna velká svatba, na kterou jsme byli pozvaní. Jeli jsme tam ale o několik dní dříve, abych tam mohla u baráčku blbnout. No a protože jsem v Libňatově už byla, tak jsem se tam chovala jako doma. Musela jsem znovu zkontrolovat dříve objevená místa. Co kdyby se tam náhodou něco změnilo, ne? Každý den do svatby jsem si tam užívala, chodili jsme na procházky, blbnuli jsme u baráčku a dokonce jsem si chvílemi hrála i se Zonou. Zonu znáte, to je ten pejsek, který se mě před tím trochu bál, přestože je o dost větší. No a když si se mnou nechtěla hrát Zona, tak jsem si hrála s Járou, s Věrkou a dalšími. A když náhodou nebyl nikdo po ruce, tak jsem si hrála sama s klacíkama. Dny utíkali a čas svatby se blížil. Ale ještě než jsme na ní vyrazili, přichystali pro mě malé překvapení. Šli jsme k vodě a já jsem v ní plavala. A na to, že to bylo poprvé v životě, jsem to zvládla na jedničku. Prostě mám vodu moc ráda. Možná tady z toho plavání bude i nějaké video. Snad se to Járovi podaří brzo přidat na blog. V pátek 22.8. nastal den D - pro Jitku (sestra Věrky) a Milana (Jitky budoucí manžel). Veškeré přípravy vrcholily a v 11:00 se jelo na obřad do Ratibořic. Po obřadě následoval slavnostní oběd. Já jsem tam ale nebyla, pejsci tam nesmí. Chvíli jsem z toho byla smutná. Naštěstí jen do chvíle, než jsem zjistila, že na odpolední a pak i večerní slavnosti budu. Jára s Věrkou mi to slíbili. Kolem 16:00 si pro mě přijela Věrka a i já jsem se tak jela podívat na tu velkou slávu. Hned jak jsem dorazila, viděla jsem nevěstu i ženicha. No a pak asi milion lidí. Milion jich prý nebylo, ale mě nikdo počítat neučil, tak jsem to jen odhadla. Na svatbě se mi moc líbilo. Samozřejmě jsem se jim líbila i já. Všem jsem musela ukázat jak si na povel sednu, lehnu, jak dávám packu, a jak si z lehu znovu sednu. Tohle všechno už umím i bez slovních povelů. Stačí mi jen ukázat rukou a já to poznám. Pokud mě teda zrovna něco nerozptyluje, jako například koule jedoucí po dráze. Hráli se tam totiž i kuželky. Taky jsem koukala, jak se na svatbě hodně tancuje. Bylo toho moc nového, takže jsem to pak zabalila a šla spát. Lehla jsem si pod lavičku a usnula. Svatba byla krásná. Děkuji za pozvání. Vybrané fotky najdete ve fotogalerii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.